100 let elektrifikace Šlapanic
04. 10. 2017 / Kultura
„Budiž světlo“ je známý citát z knihy knih a možná že to také zaznělo na schůzích obecního výboru i v hlavách představitelů našeho tehdejšího městečka v průběhu roku 1911. Vlastní elektrické osvětlení měl už sice zdejší Rolnický akciový cukrovar od roku 1888, tedy pouhých devět let od okamžiku, kdy si vynálezce Thomas Alva Edison nechal patentovat svoji žárovku, ale ve šlapanických obydlích pořád blikaly petrolejové a acetylénové lampy či plápolaly svíčky. Důvody, které vedly tehdejšího ředitele Tauschinského a správní radu cukrovaru k zavedení elektrického osvětlení, byly prosté. Řepné kampaně, sezonní práce, probíhaly v podzimních měsících, kdy se brzy šeří, a hlavně se pracovalo dnem i nocí, aby se bílé zlato zpracovalo co nejdříve. Výrobu elektřiny v cukrovaru zajišťovalo vlastní dynamo.
První elektrické žárovky se v šlapanických domácnostech rozsvítily v roce 1912, tedy právě před sto lety. Brněnské noviny 24. června toho roku oznamovaly: „K elektrické centrále v Židenicích připojila se obec Šlapanice. Ve čtvrtek jednáno bylo v obecním zastupitelstvu o provedení primérní a sekundérní sítě ze Židenic do Šlapanic a toto zadáno firmě Bartelmus, Donát a spol. Náklad na toto zařízení vyžadovati bude kolem 50 000 korun. Elektrárna zároveň uzavřela objednávku nového naftového stroje o 320 koňských silách, systém Diesel. Hnací síla elektrárny židenické nyní obnášeti bude 440 koňských sil.“ Pozn.: Židenická elektrárna zahájila provoz v roce 1911 a kromě oblastí Velkého Brna napájela také Bedřichovice, Podolí, Jiříkovice a tzv. Slavkovský svaz obcí. K výrobě střídavého proudu používala dvou dieselových motorů a rozvod do mimobrněnských obcí byl volným vedením o napětí 5 kV. V roce 1919, kdy byly Židenice připojeny k tzv. Velkému Brnu, přejalo město Brno i závazky židenické elektrárny, které zněly vůči Šlapanicím na 25 let. Zaměstnancem firmy Bartelmus a Donát, která u nás prováděla elektrifikaci, byl také 28letý elektromontér Ludvík Podroužek, rodák z Pyšel u Prahy. V roce 1913 se oženil s Marií Navrátilovou, dcerou obvodního lékaře, a v roce 1918 si ve Šlapanicích zřídil první samostatný elektrotechnický závod. Ludvík Podroužek, ať už jako zaměstnanec firmy Bartelmus a Donát, či později jako samostatný živnostník, se podílel na stavbě mnoha elektráren i elektrifikacích obcí a závodů nejen u nás, ale i v zahraničí. Mimo jiné byl i spolu s Josefem Seidlem v roce 1925 průkopníkem autobusové dopravy Tutus-autobus Šlapanice–Brno a zpět. Jako hospodář Sokola se Podroužek zasadil v roce 1919 o získání licence pro sokolské kino.
Ale zpět do světa voltů, wattů, ampérů a ohmů. Obec tedy odebírala proud ze židenické elektrárny a tzv. Elektrárenský odbor jej dále prodával jednotlivým spotřebitelům. Zpracovány k tomu byly: „Jednotné podmínky pro prodej elektrického proudu nízkého napětí a pro připojení na rozvodnou síť obecní.“ Tyto čítaly 28 ustanovení a z dnešního pohledu se mohou některé zdát úsměvné. Tak například dočasné vypnutí proudu: „Aby se mohly konati udržovací práce, má obec práv zastaviti dodávku proudu v neděli a zákonité svátky od ranního do večerního soumraku. Obec zpraví odběratele o předvídaném přerušení proudu již napřed 24 hodin.“ Nebo že „Odběratel nemá práva, aby se vzpíral zaplatiti výkazy, pochybuje-li o jejich správnosti. Spory, které by z těchto prodejních podmínek vznikly, rozhodují příslušné soudy brněnské.“ K manipulačním poplatkům zpracovaným někdy v průběhu 20. let patřilo mimo jiné: za každou přihlášenou žárovku 1 Kč, za každý přístroj nebo elektromotor 5 Kč nebo za namontování elektroměru 15 Kč. Veškeré reklamace se pak měly podávat osobně nebo písemně v kanceláři Elektrárenského odboru ve Staré škole na náměstí každou sobotu mezi 6.–7. hodinou večerní. Na jinak podané nebyl brán zřetel.
Město Brno předalo v roce 1933 Šlapanice, výměnou za jiné obce, Západomoravským elektrárnám a ty si kladly podmínky pro tehdejší městys nepřijatelné. Nechtěly prodloužit smlouvu za stávajících podmínek, a proto se představenstvo obce rozhodlo zřídit v roce 1935 vlastní elektrárnu. Ta byla dána do provozu 1. 1. 1937, tedy před 75 lety. Jaká úskalí čekala na průkopníky této myšlenky, je již zcela jiná historie, o níž si povíme příště.
Josef Kopecký
Šlapanický zpravodaj 01/2012
