Michal Velan: Beru to jako povinnost k tradici a historii

08. 08. 2017 /

Na organizaci Šlapanických slavností se podílíte přes dvacet let. Jak se během té doby měnila vaše role coby organizátora?

Strohá odpověď: Moje role prošla s věkem podobou dětského účastníka, dorosteneckého pomocníka, stárka, hlavního pořadatele až do dnešní podoby spolupořadatele.

Jinak ale velmi rapidně a pokusím se ji popsat co nejstručněji, protože se kolem této akce děla spousta věcí. Vynechám historické souvislosti, které už byly ve zpravodaji mnohokrát popsány. Jen těch více než posledních dvacet let je dlouhá doba a musím zapátrat v paměti. Úplných novodobých začátků jsem se účastnil ještě jako mladý hasič. Po roce 1989 Šlapanické slavnosti prakticky skončily a nastal výpadek v jejich pořádání. Nějak se jich ujali hasiči a společně s dnešní Vrčkou (která svého času byla součástí hasičského sboru) se pustili do obnovy. Jako ve všem, i pro nás to byla taková „divoká doba“ a pojali jsme slavnosti po svém. Dokonce ta námi vytvarovaná podoba slavností prakticky vytrvala dodnes. Zda je to správně, či není, je těžko soudit, ale slavnosti jsme zachránili.

Od roku 1998, kdy jsem byl zvolen starostou sboru, mám už pořádání v paměti jasně, byť je to můj subjektivní pohled. Hasiči si se vším museli poradit sami, svépomocí – to nám jde a to umíme – a bez většího zájmu vedení města. To nám pouze zapůjčilo park (tehdy ještě s pískovým povrchem), dřevěný parket (ten jsme udržovali a opravovali) a staré zděné stánky v místě dnešního bistra (ty jsme opravili a užívali). Prvním, kdo nám z vedení města byl ochoten pomoci a zajistil nejen pravidelný finanční příspěvek města na akci, byl tehdejší místostarosta Václav Sobotka. Nicméně další zájem stále nebyl, přestože jsme městu větší účast nabízeli. A tak jsme si slavnosti pořádali jako „městské bez města“. To změnil až starosta Jan Střechovský s místostarostkou Janou Skácelovou. Nejenže se osobně angažovali, pomáhali a usnadňovali pořadatelům práci, ale dokázali ocenit naše dobrovolnické nasazení, aniž by nám do pořádání nějak zasahovali. Následující vedení města za starostování Jaroslava Klašky vycítilo možnost se, na tehdy už slušně vypracovaných slavnostech, „svézt“ a udělat si z nich reprezentativní výkladní skříň. A tak pod zástěrkou usnadnění práce hasičům bylo pořadatelství víceméně převzato městem. Z pohledu výše napsaného je to správně, ale způsob převzetí ve mně zanechává pachuť. Hasiči společně s Vrčkou slavnosti někam dotáhli a najednou se to městu zalíbilo. A přestože slavnosti hasiči vždy považovali za apolitickou akci, politici do nich politiku zatáhli. A to už nemluvím o finanční a hospodářské stránce věci. Ony totiž slavnosti nejsou žádnou výrazně ziskovou akcí. Těžko se celý ten kolotoč popisuje, ale věřte, že z výtěžku nikdo nemá osobní prospěch a investuje se většinou do oprav a obnovy krojů, které hasičský sbor vlastní a opečovává jako kus historie a kulturní poklad města.

Co vše jako jeden z organizátorů musíte zajistit a můžete nám říct, kdo se na organizaci podílí?

Je toho hodně. Pravda, za poslední roky toho díky krokům města výrazně ubylo a také to částečně už vnímám jako rutinu. Zařizování je celý dlouhý seznam. Mnoho věcí nedělám osobně, ale spíš dozoruji, zaštiťuji, kontroluji práci celého týmu, který se podílí. Nicméně namátkou: zajištění kapely, občerstvení pro pořadatele a stárky, zajištění vstupenek, zázemí – máme za ty roky mnoho vybavení na stavění máje, výzdobu parku a mnoho dalších drobností, koordinace dodavatelů – Sateso, pivovar atd. V podstatě cokoli je potřeba, všichni volají mně. Takže nejdůležitější je pro mě mít vždy nabitou baterii v telefonu J.

Samozřejmě je třeba poděkovat mnoha členům z našeho více než 70členného sboru, kteří se podílejí svou prací, starají se o kroje, pečují o Šlapanické právo (už máme malé i velké – svépomocí vyrobené) či poskytují své podnikatelské prostředky pro činnost sboru. To už se netýká jen slavností, ale celé bohaté činnosti hasičského sboru, která je jistě ve městě nepřehlédnutelná. Ale nemluvím jen o hasičích. Samozřejmě se na organizaci podílejí také stárci a několik příznivců a nadšenců, kteří oblékají a češou stárky, poskytují zázemí atd.

Je v něčem rozdíl mezi slavnostmi před dvacet lety a nyní?

Mohu mluvit pouze z pohledu pořadatele, jako klasický divák či návštěvník jsem je vlastně nezažil (pouze jako dítě). Jsou nesrovnatelné z hlediska vybavení a zázemí. Máme zánovní park s připravenou šachtou na máji, sety na sezení, vlastní stany, výčep a další vybavení. Tenkrát jsme každoročně ručně kopali jámu, skládali parket, naváželi stoly a židle z Bedřichovic atd. Rozdíl je i z organizačního pohledu, kdy jsme začínali z ničeho a s amatérským dobrovolnickým nadšením. Také stárkovská základna byla dříve převážně složená z hasičů, dnes je mezi stárky těžké najít někoho z řad sboru. Ve výčtu rozdílů by se dalo pokračovat dlouho.

Šlapanické slavnosti

Slavnosti chystáte ve svém volnu; máte odhad, kolik času jim musíte obětovat?

Tak to rozhodně nemám, protože můj čas není vyhrazený pouze na slavnosti, ale je rozmělněný mezi další akce, které pořádáme, a vůbec aktivity, které souvisejí s činností sboru. A hasiči jsou koníček, který mi zabírá prakticky veškerý „volný“ čas. Co je to vlastně volný čas?

Kromě Šlapanických slavností jste organizátorem i několika dalších akcí ve městě; kde k tomu všemu berete motivaci?

Špatně položená otázka. Já nejsem organizátorem. Tím je hasičský sbor a já jsem pouze jeho starostou, a tedy zřejmě nejviditelnější osobou (i prostorově J). Jsem týmový hráč a je mi ctí být součástí, z mého pohledu, skvěle fungujícího týmu jménem Hasičský sbor Šlapanice. A to se pak motivace hledá sama. A je nepopsatelná. Prostě nás to baví. Ono už slovní spojení „dobrovolný hasič“ v sobě nese něco, co vyjadřuje dobrý pocit z toho, že dělám něco pro druhé – a je jedno, jestli někomu zachráním život nebo ho třeba dobře pobavím.

Co pro vás Šlapanické slavnosti znamenají?

Hlavně práci. Přiznám, že už to není ta srdeční záležitost jako dřív. Ale beru to jako povinnost k tradici a historii, možnost setkání rodáků a vůbec obyvatel města. I když dnes je těžké se zavděčit všem. Nabídka akcí je všude bohatá, lidé se často raději zavírají doma a nejvíc mě dokážou naštvat hlasy, že se ve Šlapanicích nic neděje. Ale to by bylo na samostatnou kapitolu.

Vzpomínáte na některý z uplynulých ročníků obzvlášť rád?

Nevím, jestli rád, ale v paměti mám zejména rok 1999, kdy hasičský sbor slavil 110 let své existence a pojali jsme to na tehdejší dobu poměrně velkolepě. Tehdy jsme my hasiči vymysleli „Kulturní léto“ a bylo těch akcí skutečně hodně. Byl jsem ještě student plný energie a zvládal zápřah jako starosta sboru, hlavní stárek a vlastně pořadatel celého toho kolotoče kolem. To šlo opět díky výborné partě, která prostě u hasičů ve Šlapanicích je, a věřím, že ještě dlouho zůstane.