Zemřel šlapanický občan v bitvě u Zborova?

06. 09. 2017 /

Tuto otázku jsem si položila po tom, co jsem se v prvorepublikové publikaci o Šlapanicích a později ve Šlapanickém zpravodaji dočetla, že Ludvík Uher, pravděpodobný rok narození 1897, s bydlištěm ve Šlapanicích (ulice neuvedena), padl v bitvě u Zborova. Jde o bitvu příliš důležitou, než aby to mělo zůstat bez povšimnutí. Právě 2. července uplyne devadesát let (pozn. redakce - v roce 2017 uplynulo již 100 let) ode dne, kdy se odehrála tato vlastenecká bitva, největší pro naše předky od dob husitských a už navždy nepřekonatelná (vždyť máme už jen placené vojenské profesionály). Byla to bitva, ve které zvítězilo srdce, bitva, která měla za následek povolení vzniku samostatných československých vojenských sborů na Rusi (do té doby byli naši bojovníci přiřazováni k ruské armádě) a pro T. G. Masaryka přinesla neopominutelný argument pro uznání československého státu. Státu, který měl dřív odhodlané bojovníky a armádu než mezinárodní suverenitu.

2. července 1917 zaútočilo 3500 našich špatně vyzbrojených bojovníků, Čechů i Slováků, kteří přeběhli do ruského zajetí, i když věděli, že doma je za to může čekat jen šibenice, na pozice rakousko-uherské a říšskoněmecké armády v prostoru městečka Zborova, ležícího 75 kilometrů na východ od Lvova. Tito muži věděli, že proti nim na straně nepřátel mohou stát jejich otcové, jejich bratři a že může dojít doslova k bratrovražednému boji, ale rozhodli se. Po bitvě se ukázalo, že tomu tak skutečně bylo a že byly i rodinné oběti. Naši dobrovolníci se svou obětavostí a vynikající morálkou pronikli do hloubky asi pěti kilometrů, ukořistili množství zbraní, čímž se vyzbrojili, zajali 62 důstojníků a 3150 vojáků, i když proti nim stála přesila troj- až čtyřnásobná. Našich padlo 190. Tato bitva, velice významná pro nás, později slavená jako zrod Čs. armády, byla jen malou částí neúspěšné Kerenského ofenzívy a nestačila pozdvihnout narušenou morálku ruského vojska.

Nemám ráda nejasné věci, proto jsem se pokoušela zjistit a ověřit fakta. Hledala jsem jméno Ludvík Uher v seznamu padlých u Zborova, který byl zveřejněn za první republiky. Nebyl tam uveden. Ptala jsem se tedy, zda Ludvík Uher byl skutečně občanem Šlapanic, zda tam bydlel a kde, zda narukoval odtud do války. Proseděla jsem kvůli tomu mnohé hodiny v rajhradském archívu. O legionářích ze Šlapanic tam nemají vůbec nic. Nepomohly mi ani vojenské záznamy o odvedencích z tohoto archívu. Pouze „Arch popisný ke sčítání lidu a nejdůležitějších domácích užitkových zvířat“, vyhotovený česko-německy ke dni 31. prosince 1910 mě posunul dál. Ve Šlapanicích na ulici Nové s číslem popisným 509 (dnes je to ulice Švehlova a domek nedaleko trati) jsem našla jako majitele domu dělníka Františka Uhra, s ním jeho manželku a čtyři děti. Mezi nimi byl i Ludvík Uher, narozený 23. 4. 1896 v Řepčíně (dnes součást Olomouce). Všichni měli domovskou příslušnost do Šumvaldu v okrese Litovel. Proto jsem hledala i v seznamu Z historie 24 šlapanický zpravodaj 2/2007 legionářů Olomouce, a opět neúspěšně.

Na internetu ve virtuálním památníku na 4507 padlých legionářů z l. světové války jsem našla poněkud podivný text a hned mě napadlo, že to asi dělal Slovák: „Uher Ludvík Boris, střelec 3. stř. pluku, nar. 1896, Hřebčín. Padol 21. 7. 1917 u Domamoryč.“ Řekla jsem si, kdo nezná Řepčín, použije jemu známé podobné slovo, mohlo by jít o mnou hledaného muže. Učinila jsem tedy dotaz na pražský Vojenský ústřední archív, zda by mnou ve Šlapanicích zjištěný Ludvík Uher mohl být bojovníkem padlým u Zborova, jak se v oné místní publikaci vzpomíná. Na základě mého dotazu prověřili kartotéku padlých vojáků první světové války. Poslali mi kopii evidenčního listu, která byla opsána podle matriky bývalého pol. superiorátu, uložené u Zvv. Bratislava. V ní je doslova evidováno, že „Ľudevit Uher, vojín, býv. Čs. strelec. pluk – légie z Ruska, Jána Žižky č. 3, nar. 1896 Řepčín, příslušnost Šlapanice, pol. okr. Brno, zemřel 8/7 1917 u Domamoryče, Ukrajina, pohřben na bojišti“. Datováno to bylo podle ruského kalendáře.

Šlapanice tedy nemají občana padlého u Zborova, ale Ludvík Uher tam pravděpodobně bojoval a svůj mladý život položil za vznik československého státu a za Masarykovy ideje. Snad přijal i ruské jméno Boris, jak to dělali z vděčnosti naši dobrovolníci.

PhDr. Ing. Ludmila Sýkorová, členka Čs. obce legionářské, jednota Brno 2, Šlapanický zpravodaj 02/2007