Rozhovor: Antonín Krýsa

01. 04. 2017 /

Při troše štěstí mohl Antonín Krýsa být prvoligovým fotbalistou a rozdávat radost na zelených trávnících, v mládí totiž hrával fotbal na vrcholové úrovni za Zbrojovku Brno. Nakonec u něj, ale zvítězila touha pomáhat lidem a ihned po absolvování základní vojenské služby nastoupil k Policii České republiky, kde slouží již dvacet let a od roku 2006 vede obvodní oddělení ve Šlapanicích. Přestože ho občas láká detektivní práce, vždy u něj převáží možnost předávat své zkušenosti mladších kolegům. Možná i proto jsou policisté z obvodního oddělení ve Šlapanicích jedni z nejúspěšnějších kandidátů pro kriminální policii. 

Měl jste jako kluk vysněné povolání?

Policista to nebyl, spíše jsem chtěl být automechanikem, ale to mě časem přešlo. Ve čtrnácti letech člověk málokdy ví, co by chtěl dělat, tak jsem šel studovat elektrotechnickou průmyslovku, ale to jsem zjistil, že asi nebude to pravé pro mě. Že se stanu policistou mě vlastně poprvé napadlo až na vojně, takže jsem hned po propuštění do civilu nastoupil k policii.

Co Vás na práci u policie lákalo?

Chtěl jsem jednak pomáhat lidem a myslel jsem si, že můžu být užitečný. Musím říct, že mě tahle práce baví, je to práce s lidmi, která je hodně o komunikaci, člověk musí být i fyzicky zdatný a já měl ke sportu vždy blízko a v neposlední řadě je to i tom papírování.

Vzpomenete si ještě na svoje začátky u policie?

U policie jsem začínal prakticky hned po vojně, nejdříve jsem šel na policejní školu, která tehdy byla na jeden rok. Poté jsem jako řadový strážník nastoupil sem na obvodní oddělení ve Šlapanicích, které spadalo pod okresní ředitelství Brno-venkov a ředite- lem tehdy byl současný hejtman Bohumil Šimek. Po nějaké době jsem se zde ve Šlapanicích stal zástupcem vedoucího oddělení a stejnou funkci jsem vykonával i v Kuřimi, až jsem se už jako vedoucí v roce 2006 vrátil zpět do Šlapanic. Současně s prací u policie jsem také studoval práva, které jsem úspěšně zakončil bakalářskou zkouškou.

Můžete čtenářům přiblížit šlapanické policejní oddělení?

Obvodní oddělení Šlapanice spadá pod krajské ředitelství Jihomoravského kraje a pod územní odbor Brno-venkov. Na oddělení pracuje 23 policistů, kteří dohlíží na celkem 23 obcí. V současnosti ale není přítomen plný počet policistů, protože někteří z nich jsou na škole a vrátí se až v průběhu roku.

Které případy nejčastěji zde na oddělení šetříte?

Jsou to hlavně majetkové trestné činy jako krádeže, vloupání, vloupání do vozidel, rekreačních objektů atd. Musím také zmínit, že za poslední dobu nám narostl počet případů kyberkriminality. Proto bych všem doporučil neplatit věci objednané na internetu dopředu. Často se stává, že k nám lidé přijdou s tím, že za zboží zaplatili, ale už k nim nedorazilo. Policie je v tomhle směru poměrně úspěšná v tom, že se jí podaří vypátrat pachatele, ale nějaký čas to trvá a zpětné vymáhání peněz je velmi složitá záležitost.

Když se podíváme na statistky, tak si můžeme všimnout, že v roce 2013 bylo ve Šlapanicích spácháno 120 trest- ných činů, kdežto v roce 2016 jenom 65, čím se takový razantní úbytek trestné činnosti vysvětlujete, je to tím, že jste tak dobří a nebo jsou zde i jiné faktory?

To by samozřejmě znělo dobře, kdyby to bylo jen díky naši kvalitní práci, ale ve skutečnosti je těch aspektů několik a to nejen zde ve Šlapanicích, ale celorepublikově. Jednak je to vývojem společnosti, kdy se lidí mají lépe a méně se tak “krade“. Potom je to samotná trestná činnost, dříve se ve velkém kradly mobilní telefony, což se dnes už moc neděje, protože telefony umíme blokovat a následně vyhledat, proto pachatelé od této trestné činnosti opouští. Dalším faktorem je změna zákonu o výkupu barevných kovů, když jdou všechny platby přes účet a vše je snáže dohledatelné.

Co Šlapanice a násilné trestné činy?

Většinou se jedná o výtržnictví spojené s alkoholem, takové ty hospodské fackovačky a poté domácí násilí, měli jsme i několik případů, kdy jsme dotyčného museli vykázat z domu .

Je v okolí Šlapanic místo, kde se často stávají dopravní nehody a řidiči by zde měli být více obezřetní?

Jedná se hlavně o silnici 430, což je stará silnice okolo Rohlenky a navazující křižovatky, třeba v Podolí se tenhle problém vyřešil kruhovým objezdem, od té doby jsou tam maximálně nějaké ťukance, ale žádná vážnější zranění. Kruhový objezd je plánován také u křižovatky Mokrá–Šlapanice, ale s největší pravděpodobností se nestihne postavit ještě v tomto roce, jedná se o poměrně nebezpečnou křižovatku, kde došlo i k několika úmrtím.

Vaši podřízení v létě zasahovali u dopravní nehody, kde jednomu z účastníků zachránili život, míváte často takto dramatické zákroky?

Zásahy, kde jde o život a zdraví jsou takřka na denním pořádku, jezdíme k nehodám, rvačkám, náhlým úmrtím a domácím neshodám, takže vždycky jde svým způsobem o zdraví. Přístroj AED, který máme tak pomáhá při zástavě oběhu. Přístroj je umístěn v autě a někdy nastane situace, kdy se naše hlídka dostane k nehodě rychleji než záchranná služba.

Jako vedoucí oddělení jste spíše takový manažer, nechybí Vám pobyt v terénu, ta práce, kterou jste dělal, když jste u policie začínal?

Do terénu jezdím už pouze k závažnějším případům a nebo, když je například bitva Tří císařů, tak ji mám za policii ČR na starosti a velím zhruba padesáti policistům. Beru to tak, že teď předávám své zkušenosti mladším kolegům, kterým velím. Musím také zmínit, že aniž bych se chtěl chlubit, tak Šlapanice jsou takovou líhní policistů pro kriminální službu.

Vedete si statistiku kolik Vašich policistů se následně dostane ke kriminální službě?

Statistiku nemám, ale je pravda, že vedoucí z kriminálních oddělení si vždy policisty, kteří přišli ze Šlapanic pochvalují. Měli jsme zde i kluka, který šel rovnou od nás na útvar pro odhalování organizovaného zločinu u nás končil jako praporčík a za několik let se za námi přišel podívat už jako podplukovník.

A jaká je průměrná doba, než se ze Šlapanic policista dostane ke kriminální službě?

Dříve to bývala delší doba, řekl bych takových deset a více let, ale v dnešní době pokud je kluk šikovnej, tak může odejít i po pěti letech.

A Vás nikdy nelákalo stát se detektivem?

Lákalo mě to a pořád mě to tak trošku i hloubá v duši, protože si myslím, že by mě to bavilo. Na druhou stranu na současné pozici mohu zase předávat své zkušenosti mladším kolegům a to má také své kouzlo.

Prozradíte nám jaký nejzávažnější zločin jste řešil?

Vzhledem k tomu, že jsme pořádková policie, tak se dostaneme prakticky ke všemu, zjednodušeně řečeno řešíme ukradeného králíka, rvačku v hospodě, vykradené auto a nebo také dopravní nehody až nakonec třeba i vraždu. Těch jsme zde už také pár měli a my vlastně jsme ti, kteří na místě zasahují jako první.

Jaký je Váš vztah ke Šlapanicím?

Já jsem z Brna, ale Šlapanice a okolí jsem znal dobře, protože jsem jezdil rybařit k Ponětovickému rybníku. Ale musím říct, že za těch 20 let co zde působím jsem se už tak trochu stal Šlapaňákem.

Mají policisté nějakou deformaci z povolání?

Určitě ano, já třeba nenechám vůbec nic v autě, manželka se mi pokaždé směje, že v něm nenechávám ani prázdnou igelitku, ale já z praxe vím, že i ta prázdná igelitka toho zloděje přiláká a podívá se jestli je opravdu prázdná a přitom poškodí auto. Proto tvrdím, že auto není trezor.

Co Vy a kriminální seriály, sledujete je?

To je další deformace z povolání, já tyhle seriály sledovat nemůžu, protože je to plné nepřesností, výjimkou byl seriál Případy prvního oddělení, který byl natočen velmi autenticky a také se rád podívám na Četníky z Luhačovic, ale to je taková sranda. Musím, ale říct, že lidé mají díky různým seriálům velmi zkreslenou představu o práci policie. Jednou jsem třeba přijel k vyloupené chatě a paní po mě chtěla, abych zajistil otisky prstů z kamene, což samozřejmě nejde.

Vaše práce je poměrně náročná, jak relaxujete a načerpáváte novou energii?

Jak jsem již zmínil, tak jsem rybář, to je můj velký koníček a poté také sportem, dříve jsem hrával fotbal a v mládí dokonce i za Zbrojovku.