Šlapanické trávníky budou díky šetrnějšímu přístupu zelenější

18. 06. 2019 /

Nikoho jistě nepřekvapí, že plošně největší a nejběžnější zelenou plochou našich veřejných prostor jsou trávníky. Leží v nich z pohledu užitečnosti veliký potenciál, protože nám dokážou účinně pomoci v zadržování teď už vzácné dešťové vody a taktéž mají vynikající schopnost chladit své městské okolí díky nižší povrchové teplotě. Jak je vhodné starat se trávníky a co plánujeme ve Šlapanicích, se podívejte v následujícím článku.

Není možné obecně všechny travnaté plochy házet do jednoho pytle. Rozlišujeme jich mnoho typů. Od parkových trávníků snášejících kroky návštěvníků, přes zátěžové štěrkové trávníky, ty kvetoucí s příměsí bylin až po vyšší luční trávníky. Liší se způsobem založení, druhovým složením, technologií údržby. Hranice mezi nimi však nejsou jasně dané, ale vzájemně se prolínají. Nerespektování potřeb a daností jednotlivých typů pak mění trávníky během léta v kulturní pouště.

Každý trávník je přirozeně světlomilný, náročný na živiny a vláhu. V průběhu času si ale vyvinul svou strategii přežití. Nevhodné období pro vegetaci překonává v dormanci (období vegetačního klidu). Zimní dormance je vyvolaná nízkými teplotami, sněhovou pokrývkou, krátkým dnem. Ta letní pak nastává kvůli suchu a vysokým teplotám. Trávník přestává růst, vegetovat, zežloutne, stáhne si asimiláty z listů do kořenů a v tomto stavu přestává nevhodné období. Proto je velice důležité uvážlivě přistupovat k četnosti jeho sečení v průběhu sezony.

Všeobecné pravidlo pro kosení trávníku je, že se při kosení odstraňuje maximálně jedna třetina čepele (listu) a nesmí se poškodit růstový vrchol (srdíčko), ze kterého čepel vyrůstá. To se stane, pokud se kosí níž než na čtyři centimetry. Trávník je na to extrémně citlivý v kombinaci s vysokými teplotami, suchem a přímým sluncem. Při poškození růstového vrcholu v období veder pak odumírá. Přežívají však dvouděložné rostliny, které koření mnohem hlouběji, dosáhnou pro vláhu, utečou kořeny před vysokými teplotami do hloubky. Jsou to například řebříček, jetel, sedmikráska, pampeliška, tedy druhy, které pomůžou přečkat plochám zeleně dobu sucha v esteticky přijatelném stavu.

Takzvaný vypálený letní trávník, kdy je „skalpován“ poslední zbytek rostlin, je výrazně hůř schopen přijímat srážkovou vláhu – většina jí totiž steče po škraloupu vyprahlého povrchu. Takové plochy se pak vyznačují vyšší prašností, půda na nich daleko rychleji vysychá a její kvalita je degradována. Zničením rostlinného pokryvu půda ztrácí přirozený ochranný povrch, přehřívá se obdobně jako jiné zpevněné povrchy a negativně působí na mikroklima.

Město Šlapanice se tak, jako již mnoho dalších osvícených obcí, rozhodlo postupně měnit způsob údržby svých veřejných trávníků. Budou šetrně a rozumně vybírány plochy, které mají sloužit jako intenzivní, okrasné. V případě, že nemají závlahu, budou v létě sečeny na vyšší výšku, nebo vůbec.

Především u pobytových a zátěžových trávníků je nutné pečlivě volit druhovou skladbu ve prospěch směsí obohacených o byliny. Důležitým krokem je přijetí estetiky bylin v trávnících. S měnícím se klimatem totiž budou smíšené druhové porosty daleko lépe překonávat dlouhé suché periody roku. Výška seče se bude přizpůsobovat průběhu počasí. V době letní dormance, kdy tráva přestává přirozeně přirůstat, trávníky sečené nebudou. Daleko větší množství ploch lze ponechat v režimu extenzivnější údržby. Budou se tak podobat více louce, než vypálené stráni. Čas ušetřený menším počtem kosení lze využít k podstatnějším úkolům, mezi něž patří závlaha nově vysazených stromů.

Nesmíme nezapomínat na to, že trávnaté plochy slouží nejen pro naši potěchu, ale i jako útočiště mnoha druhů hmyzu a jiných živočichů.

Odměnou za naši péči nám budou fungující zelené plochy, město, které se bude méně přehřívat, bude přátelštější k vodě a v neposledním řadě si díky tomu zachováme také zdravou půdu.

Autor: Lýdia Šušlíková, autorizovaný krajinářský architekt, člen Komise územního rozvoje