Za týden objel vlakem hranice Česka, celkem jich vystřídal šestapadesát

09. 01. 2020 /

Nápad objet vlakem celé hranice České republiky se v hlavě Ladislava Šimůnka rodil delší dobu, ale až letos v říjnu tuhle 2 072 kilometrů dlouhou cestu absolvoval. Kdo by čekal, že ho cesta vyšla na desítky tisíc korun, tak se plete. Celkové náklady na cestu byly necelých šest a půl tisíce korun korun. Jak dlouho mu trvaly přípravy a kolik času strávil ve vlacích? A co během své cesty zažil? Na to se podívejte v našem rozhovoru.

Jak vás napadlo, že objedete vlakem hranice celé republiky?

Ten nápad se ve mně rodil dlouho, ale čekal jsem, až mi bude 65 let. Potom jsem se pustil do přípravy na cestu, musel jsem si detailně nastudovat jízdní řády a vymyslet, kde přestoupit, kde nocovat a tak dále. Důležité bylo, aby žádný vlak neměl zpoždění, protože pak bych se už nemusel dostat do místa, kde jsem měl zamluvený nocleh.

Kolik času vám zabralo plánování a kolik samotná cesta?

Plánování zabralo zhruba čtrnáct dní a cesta týden.

Jak moc finančně náročná taková cesta je?

Za jízdné jsem celkem zaplatil 712 korun, nocleh přišel na 4 022 korun a útrata na 1 600. Celkem tedy 6 350 korun.

Jak probíhala vaše trasa?

Ladislav ŠimůnekVzal jsem si bágl a šel na trolejbus ve Šlapanicích, abych se dostal na brněnské Dolní nádraží a pak má cesta pokračovala vlakem do Břeclavi. Celkem jsem jel 56 vlaky. Vzhledem k různým výlukám, jsem ale jel i pár autobusy, které sloužily jako náhradní autobusová doprava. Zajímavá věc se mi stala hned první den, když jsem jel z Českých Budějovic do Volar. V Českém Krumlově všichni vystoupili a já jel úplně sám, dokonce ani průvodčí tam nebyl. Naštěstí v tom vlaku zůstal aspoň ten chlapík, který ho řídil. A v jedné stanici vlak zastavil, protože dál už nevedly koleje, tak jsem přesedl na náhradní autobusovou dopravu, kde jsem zasel byl sám, a jel až do těch Volar.

Proč jste pro začátek svého výletu zvolil zrovna směr Břeclav?

Samozřejmě jsem zkoušel různé varianty, ale nejlíp mi vycházela trasa na Břeclav a pak dál na Čechy.

Měl jste přesný plán na každý den, nebo jste jel takzvaně naslepo a nelámal si hlavu v jakém městě večer přespíte?

Všechno jsem měl naplánované prakticky na minutu. Samozřejmě jsem i uvažoval, že bych někde mohl zůstat déle, jenže to by už pak nebyla cesta na týden, ale na několikanásobně delší dobu.

Říkáte, že jste měl vše na minutu naplánované, jaká byla vaše nejkratší doba na přestup?

Tři minuty ve Znojmě. Sice můj předchozí vlak měl deset minut zpoždění, ale dneska to funguje tak, že řeknete průvodčímu o vlaku kam se chystáte přestoupit a on se s ním přes vysílačku spojí, aby neujel.

Kolik času jste denně strávil ve vlaku?

To jste mě teď zaskočil. Odhadem počítejme takových sedm osm hodin čistého času.

A co jste dělal, když jste byl takovou dobu ve vlaku? Nenudil jste se?

Snažil jsem se bavit s místními lidmi. Vždycky jsem přišel do vagonu a nahlas pozdravil, to hned lidi zbystří. A když jsem řekl, že objíždím hranice republiky, tak se hned dali do řeči a řekli mi spoustu zajímavostí, které bych se jinak nedozvěděl.

Byl to váš první zajímavý výlet, nebo jste dobrodruh a podobné cesty podnikáte častěji?

Po České republice to byl první takový výlet. Jinak jsem projel Transibiřskou magistrálu, kde jsem jel z Moskvy až do Pekingu a po cestě jsme na Bajkalu lovili ryby nebo jsem v poušti viděl poprvé v životě, jak se dojí kobyla.

Co na váš nápad říkali vaši nejbližší, když jste jim oznámil co máte v plánu?

Už jsou na ty moje nápady pomalu zvyklí. Ale byli hlavně zvědaví, jak to dopadne.

Máte už v hlavě nějaký podobně neobvyklý výlet, který byste rád absolvoval?

Možná opět stejnou trasu, ale dát si trošku víc času. Je to ale minimálně na dva až tři týdny.