Nekropole Žuráň

15. 11. 2017 / Kultura

Nekropole Žuráň se rozkládá na malém pahorku přibližně 10 km východně od Brna a 1 km severovýchodně od Šlapanic směrem na Podolí. Historie pohřbívání na této nekropoli je nesmírně dlouhá. S přestávkami se zde pohřbívalo zhruba od druhé poloviny 3.tisíciletí př.n.l. do poloviny 6.století n.l. Pohřební komplex zahrnuje celkem tři pravěké mohyly, tři hroby a zbytky mauzolea.

První a nejstarší stavbou na tomto pohřebišti je mohyla č I. Tato mohyla byla vybudována na severní straně pohřebiště v mladším eneolitu (pozdní doba kamená) přibližně kolem roku 2100 př.n.l.

Průměr mohyly na jejím půdoryse je přibližně 20 metrů a jedná se tedy o druhou největší mohylu na této nekropoli. Hrobka byla vystavěna pro příslušníka pasteveckého lidu, který patřil ke kultuře se šňůrovou keramikou. Památky Kultury šňurové keramiky známe z území od Ukrajiny po Švýcarsko a od Moravy po Švédsko.

Na našem území nacházíme pouze charakteristické hroby této kultury, ke kterým patří i tato mohyla. Samotný střed mohyly tvořila pohřební jáma ve tvaru čtverce ve které byly nalezeny porušené kosterní pozůstatky majitele, kamenný sekeromlat, velká hliněná nádoba se čtyřmi oušky a kostěné šídlo. Hrobka byla vyloupena již v minulosti. Soudí se tak podle poškozených a zpřeházených kosterních pozůstatků a vyrabované pohřební výbavy.

V polovině 2.tisíciletí př. n. l. (střední doba bronzová) se v českých zemích objevují dvě mohylové kultury – českofalcká s centrem v Horní Falci a středodunajská, za jejíž centrum je považována jižní Morava. Typyckým znakem tohoto období je stavba většího počtu mohyl.

Druhá, starší a největší mohyla (č.II.) byla vystavěna však až v mladší době bronzové (1250-700 př. n. l.)! Tedy o 200-400 let později, a to v době, kdy se šíří kultura lidu popelnicových polí! Mohyla na tomto pohřebišti je umístěna přibližně v jeho středu a spolu s nejmladší – jižní mohylou (č.III.) tvoří malý komplex, což je opět typickým znakem pohřbívání střední doby bronzové. Tento fakt je pravděpodobně způsoben prolínáním kultur. Nejedná se však o jednu mohylu, ale o dva mohylové náspy nad sebou. Největší násep měl průměr kolem 22 metrů a v pozdější době byl na severovýchodě mírně narušen stavbou hrobu č. I. Starší mohyla je umístěna pod mladší mohylou a pro nedostatek archeologického materiálu nelze její vznik přesněji datovat. Jisté je však to že v době svého vzniku byla obehnána dřevěnou palisádou, jejíž zbytky se podařilo objevit, a kruhovým žlábkem.

Mladší – horní – mohyla patří lidu kultury podolské. Pohřební komora obsahovala kosterní pozůstatky tří lidí – dvou dospělých jedinců a jednoho dítěte. Z pohřební výbavy se zachovaly „bronzové kroužky různých velikostí“. Opět se jedná pravděpodobně o vyloupené hroby.

Jižní mohyla (č. III.) patří opět lidu podolské kultury spadající do mladší doby bronzové. Tato kultura, jež následuje po kultuře velatické, byla činná však až v 9. – 8. stol. př. n. l., tedy až na samém konci mladší doby bronzové. Její tvar připomíná bramboru o rozměrech 14 metrů (S-J) krát 11–12 metrů (Z-V). Jedná se o tzv. žárový hrob, ve kterém byla nalezena „urna se dvěmi oušky zdobená rytými třásněmi“. Mohyla byla opět obehnána žlábkem s dřevěnou palisádou.

Lid podolské kultury zanechal na žuráňské nekropoli ještě jeden hrob. Tento „hrob obdélného půdorysu“ byl vyhlouben mezi I. a II. mohylou. Archeologické průzkumy zde objevily zbytky „kosterních pozůstatků mladé ženy“, jejíž pohřební výbavu tvořilo „celkem 245 bronzových ozdob šatů, 5 kroužků, trubičky, duté zlaté korálky“. Pohřbená žena měla na sobě náhrdelník ze zlatých perel a zlatý prsten. Za její lebkou byla pak uložena nádoba z pálené hlíny typická právě pro podolskou kulturu.

Stavební vývoj nekropole se zastavil přibližně v 8. stol.př.n.l., následovala dlouhá stavební pauza, přerušená až v polovině 5. stol.n.l. Příčinou obnovení stavební činnosti bylo stěhování národů.

„Pomalý rozklad římské říše na sklonku 4. stol.n.l. vedl k uvolnění vojenské a civilní správy provincií a tím i k oslabení vzájemných vazeb mezi evropskými etniky. Nastalo období velkého neklidu a etnických posunů, nazývané stěhováním národů. Především pro Moravu měl rozklad podunajských provincií a vznik Attilovy říše (433-451), která sahala od jihoruských stepí až po Panonii, značný význam. Tehdy na Moravě vznikla nová struktura osídlení, jejímiž nositeli byli východní Germáni, patrně Gótové. Po Attilově smrti došlo v Podunají k bojům o hunské dědictví a k dalším přesunům obyvatelstva. V této době ve střední Evropě definitivně zanikla antická civilizace. Na Moravě se opět zčásti vyměnilo obyvatelstvo, vedoucí roli zaujímali nejprve Rugiové, později Herulové. Ve společnosti došlo k ostré sociální diferenciaci, o čemž svědčí mimořádně bohaté pohřby (Cezavy u Blučiny, Žuráň). Situace se dramaticky měnila na počátku 6. století, kdy Moravu obsadili Langobardi.

Čechy byly v době stěhování národů díky své uzavřené poloze ušetřeny ničivých nájezdů východních etnik. Etnická situace se v Čechách a na Moravě na dlouhou dobu stabilizovala příchodem Slovanů v průběhu 6. století, tedy v závěru období stěhování národů.“

V tomto období byly na žuráňské nekropoli vybudovány dva bohaté hroby a poslední vybudovanou hrobkou na tomto pohřebišti je velká stavba mauzolea.

Hrob č. I pochází z druhé poloviny 5. století a patřil bohatému člověku, patrně příslušníku tehdejší aristokracie. Má čtvercový půdorys o rozměrech 5 × 5 metrů (jiné prameny uvádějí 4 × 4metry). Hrob byl náhodně objeven v roce 1851, otevřen a následně popsán v roce 1853. Během těchto prvních průzkumů zde byl nalezen fragment dřevěného trámu s řezbou ve tvaru pletence, „dva železné, svícnovitě rozvětvené předměty“, dále pak zbytky lidských a koňských kosterních pozůstatků.

Při druhém a zároveň posledním archeologickém výzkumu celé nekropole, byla objevena pohřební komora s kolmými stěnami, železný předmět stejného tvaru jaký byl zde objeven mez léty 1851-1853. Dále se zde našli kosterní pozůstatky pěti až šesti malých koní o kterých se zmiňuje již první archeologický výzkum. Kosterní pozůstatky muže zde však již nalezeny nebyly. Hrob byl patrně vyloupen brzy po pohřbu.

Hrob č. II. byl vybudován mezi rokem 500-525 pro ženu patřící k vládnoucí třídě. Hrobka byla vybudována do skály, přesně mezi mohylu I. a II., v sousedství hrobu ženy podolské kultury. Nad samotnou hrobkou stál „dům mrtvých“ – nadzemní srubová stavba ze dřeva. Tato stavba „nemá ve středoevropském prostředí 5.-6. stol. n. l. obdoby.“ Pohřební komora se nachází „v hloubce 610 cm pod povrchem Žuráňe“ a její rozměry jsou 500 krát 740 cm. Pohřební výbava byla, na to že byla vykradena, velice bohatá. Tvořili ji dva taží koně, u kterých se našli stříbrné ozdoby, tři skleněné nádoby (zachovali se jen střepy), modrá miska, zlaté kování z dřevěných misek a dva zelené poháry.

Jeden pohár nesl řecký nápis: „Napij se, žij šťastně!“ Nález zlatých nití v hrobě svědčí o uložení „drahého brokátu, látky která se k nám dovážela z antického prostředí.“ Nejcennějším nálezem jsou však zbytky schránky ze slonoviny pro uložení šperků, mastí, nebo kadidla. Tato schránka (pixida), zníš se zachovali jen úlomky, byla tvořena bohatou řezbou ve tvaru hlaviček andílků, nebo muže držícího v levé ruce kříž. Na jednom fragmentu skříňky se zachoval reliéf šatu patřící neznámé osobě.

Nejmladší a nejzajímavější stavbou žuráňské nekropole je mauzoleum vybudované snad pro langobardského krále Wacha, který údajně umírá kolem roku 539. Mauzoleum bylo vystavěno na zbytcích dřívějších mohyl a hrobů. Stavba má kruhový půdorys o průměru 65 metrů a její výška dosahovala 14-ti metrů, takže tato stavba působila v době svého vzniku velice impozantně.

Není se však čemu divit, neboť byla postavena podle vzoru dřívějších římských mauzoleí. Jako stavebního materiálu se použil litavský vápenec dovážený na stavbu až z pět kilometrů vzdáleného lomu.

Vnitřek samotné stavby byl členěn na 6 částí, každá část měla vlastní průchod. Samotná pohřební komora se do dnešních časů nedochovala, takže nelze jednoznačně určit kdo zde byl pohřben a můžeme se jen domnívat. Celý pohřební komplex byl pak obehnán kruhovou zdí o průměru 80-ti metrů. Některé její fragmenty se dochovaly až do výšky 90 centimetrů.

Velká stavba mauzolea, vynikající svou zvláštností, dala možná podnět k usazení prvních Slovanů v polovině 6. stol.. Pro tento fakt hovoří nález dvou desítek žárových hrobů se staroslovenskými popelnicemi pražského typu a nálezy keramiky stejného typu „ve velatickém katastru nedaleko od Žuráně“.

První amatérské vykopávky provedl na Žuráňské nekropoli v roce 1851 tehdejší majitel pozemku V. Pestic z nedaleké Pindulky. Pozemek, který ležel ladem, chtěl obdělat na nové pole a místo toho se mu podařilo narazit na hrob číslo I. To ovšem ještě nevěděl co zde objevil. Nezjistil to ani později přivolaný moravský historik Petr rytíř Chlumetzky, který zde prováděl výzkumy v roce 1853. Došel však k mylnému názoru že se zde jedná o tatarskou mohylu z čtvrtiny 13. století. Pro nedostatek financí byl však naštěstí archeologický výzkum odložen. Druhý a zatím poslední archeologický výzkum zde probíhal pod vedením Dr. Josefa Poulíka v letech 1948 – 1950. Jednalo se tehdy o nejrozsáhlejší archeologickou akci v tehdejším Československu, ale také ve střední Evropě. Výzkum probíhal s použitím nejmodernějších technik a na závěr odpověděl téměř na všechny otázky které se vyrojily ohledně Žuráně po roce 1853.

Pro laickou veřejnost je nekropole Žuráň známa spíš s jednou významnou bitvou, kterou zde svedl Napoleon I. Bonapate. Tato bitva byla však svedena až mnoho set let později od dokončení mauzolea. Ale o tom až příště.

Petr Janoch
ŠLAPANICKÝ ZPRAVODAJ 2/2005 

Foto:
Fotografie z probíhajícího archeologického výzkumu jež vedl Dr. Poulík v letech 1948-1950 
Hlavička andílka na střepu pixidiové schránky ze slonoviny z hrobu č. II

Použitá literatura:
Poulík J.: Průvodce po výzkumech na Žuráni u Brna, Praha 1952
Poulík J.: Jižní Morava, země dávných Slovanů, Brno 1950
Okresní muzeum Brno-venkov: Žuráň a doba stěhování národů, Šlapanice 1997
Jan Machoň: Nalezená minulost, Brno 1951
Fortuna Print spol s r. o., Kronika Českých zemí, Praha 1999