Sportovci

Karel Láznička

Narodil se 12. 6. 1928 ve Skoroticích. Od mládí ho přitahovaly všechny sporty – atletika, plavání, kopaná, košíková, tenis. Nejvíc mu však učarovala odbíjená. Již v patnácti letech byl zařazen do mužského výběru Šlapanic, na vojně vstoupil do „velkého“ volejbalu. Stal se oporou ATK Praha a odtud už byl jen krůček do reprezentace. Více než desetiletí hrál se lvíčkem na prsou, brzy ve funkci kapitána týmu. Obávaný smečař vybojoval se svými spoluhráči titul mistra světa (1956 v Paříži) a dvojnásobného mistra Evropy (1955 v Bukurešti a 1958 v Praze). Sehrál 165 mezistátních zápasů.Uspěl i jako reprezentační trenér. Jeho tým získal 6. místo na OH v Mnichově roku 1972, 2. místo na ME v Holandsku, 3. místo za USA a SSSR na Světovém poháru v Japonsku v prosinci 1985, a to pouze horším poměrem setů.

Libuše Skácelová

Libuše Skácelová, rozená Záhorovská, manželka Bohuslava Skácela se narodila 15. 8. 1958. Byla Mistryně FIDE (šachový titul udělovaný mezinárodní šachovou federací) a na mistrovství ČSSR žen v Bratislavě v roce 1976 se dělila o první a druhé místo s Květou Eretovou a 1981 v Dolnom Kubíne byla druhá za Eliškou Klímovou. Je přebornicí ČSR žen 1979 a 1980, účastnicí řady mezinárodních turnajů a dvou pásmových turnajů žen v Bydhošti 1981 a v Brně 1989. Často byla vyhodnocena mezi nejlepšími sportovci Východočeského kraje, odkud pochází. Je stále členkou klubu Šachového klubu 64 Brno. Na fotografii Libuše Skácelová se svým manželem na Simultánce pořádané spolkem Kavka, 9. března 2024.

Bohuslav Skácel

Bohuslav Skácel se narodil 17. 1. 1951 a získal v šachovém hnutí značnou proslulost jako metodik VŠS ČÚV ČSTV (Vyšší odborná škola Československého svazu tělesné výchovy). Byl trenérem I. třídy¸ organizoval oblíbená a obsahově kvalitní celostátní školení trenérů. Jako praktický hráč získal 3. místo v přeboru ČSSR dorostenců 1969 a několik medailí na akademických přeborech ČSR. V extralize reprezentoval v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století Univerzitu Brno, především však Zbrojovku (dnes Šachový klub 64 Brno).

Bohuslav Skácel byl autorem řady metodických dopisů a učebních textů, některé z nich zpracoval společně s další trenérskou legendou, Evženem Gonsiorem. Osvědčil se jako trenér československého družstva žen na šachové olympiádě v Soluni 1988 či na Pásmovém turnaji žen Veliko Tarnovo v Bulharsku 1985. Zemřel 25. září 2024 ve věku 73 let.

Jan Šedý

Jan Šedý se narodil ve Šlapanicích 29. 4. 1904 a patřil k průkopníkům šachového sportu v našem městě. Rok po založení Šachového kroužku Sokola se v roce 1925 stal jeho členem. Již v roce 1928 měl úspěch v simultánce s šachovým velmistrem Salomonem Flohrem v Brně. Po zastavení činnosti sokolské organizace v době protektorátu přešel spolu s ostatními sokolskými šachisty po Sportovní klub Šlapanice. Byl mnohonásobným přeborníkem Šlapanic, držitelem putovního poháru z let 1946, 1947, a 1948. Po válce přešel opět do Sokola Šlapanice, ale když zde o šachovou hru přestal být zájem stal se předním členem šachového oddílu TJ Lokomotiva Brno, za kterou startoval osmkrát ve finále přeboru Československa družstev a z roku 1958 má zlatou medaili přeborníka. V roce 1947 byl šestý na mistrovství Brna a 1950 postoupil do polofinále mistrovství republiky. V Brně byl na druhém místě. V roce 1954 získal klasifikaci I. třídy a odznak I. třídy uhájil až do 1965. Lokomotiva s Janem Šedým získala titul mistra republiky v Šumperku v roce 1958. V roce 1965 absolvoval trenérský kurs III. třídy utvořil při šlapanické základní škole šachový kroužek, který působil na Pionýrském domě v Tyršově ulici. Zemřel ve Šlapanicích 14. 2. 1980.

František Šterc

František Šterc se narodil 27. ledna 1912 ve Šlapanicích. Od mládí byl všestranným sportovcem, který se věnoval atletice a gymnastice. Později přešel k fotbalu, nejdříve k dorostu a posléze i k I. mužstvu SK Šlapanice, jako pravý křídelní útočník. V roce 1932 přestoupil do SK Židenice, kterému svými výkony pomohl k postupu do I. ligy ČSR. V letech 1934-1938, kdy SK Židenice získaly 1x druhé a 2x třetí místo v I. lize ČSR, patřil Šterc k jeho nejpopulárnějším hráčům. V rámci Středoevropského poháru procestoval s tímto fotbalovým klubem Maďarsko, Rakousko, Portugalsko, Francii, Litvu, Polsko, Maltu, Švýcarsko, Belgii, Španělsko a Alžír. Byl také v kádru stříbrného československého mužstva na mistrovství světa v Itálii v roce 1934. V průběhu této fotbalové kariéry sehrál za mužstvo ČSR dva mezistátní zápasy, a to v roce 1934 proti Rakousku a v následujícím roce proti Jugoslávii. V I. lize za SK Židenice odehrál 62 zápasů a vstřelil 32 gólů. Do divize SK Šlapanice se vrátil ještě před druhou světovou válkou a fotbalu se věnoval do svých 45 let. Mimo sportu měl také pěvecké nadání a jako tenorista působil v Pěveckém sdružení Šlapanice a pěveckém sboru Foerster v Brně. Zemřel 31. října 1978.

Jan Tuček

Zápasník v těžké váze a řecko-římském zápase Jan Tuček se narodil 16. 6. 1914 v Záblatí u Velké Bíteše, vyučil se řezníkem, a protože příslušníci tohoto řemesla často působili v těžké atletice stal se také v roce 1930 členem Českého atletického klubu Hellas Brno založeného již v roce 1897. Zde byl žákem našeho nejznámějšího zápasníka v řeckořímském zápase Gustava Frištenského. V Hellasu se brzy z žáka stal závodníkem a za mateřský klub závodil až do konce čtyřicátých let.

Ceny za vítězství získával Jan Tuček především v letech 1932-1942. Závodil i zahraničí například v Maďarsku, Rakousku, Německu a Holandsku ale i u nás Brně, nebo v pražské Lucerně. K jeho velkým úspěchům patřilo mezinárodní utkání v řecko-římském zápase v Brně v roce 1946, kdy Tuček získal pro ČSR jediný bod v zápase se sovětským zápasníkem Vladimírem Krutkovskim. O rok později ještě porazil mezinárodně známého zápasníka Regenspurského, ale to už pomalu se zápasnickým sportem končil. Naposledy zápasil v roce 1950 a ještě nějaký čas byl trenérem mládeže.  Během svého dvacetiletého působení v těžké atletice získal 42 různých medailí, diplomů a pohárů.

V roce 1945 se Jan Tuček přiženil do Šlapanic a v novém bydlišti pak krátce trénoval v Sokole těžkou atletiku. K jeho velkým zálibám patřilo zahrádkářství a patřil k aktivním členům místního Českého zahrádkářského svazu. Ke 100. letému výročí založení Těžkoatletického klubu Hellas v roce 1997 obdržel za svůj přínos v oblasti tohoto sportu pamětní diplom In memoriam jako jeho nejúspěšnější zápasník válečných a prvních poválečných letech.

Zemřel 6. května 1996 ve věku 82 let.