Martin Charvát

Hudební skladatel, sbormistr, dirigent a hudební pedagog Martin Charvát se narodil 6. 11. 1897 v Novém Rousínově, ale jeho rodiče pocházeli ze Šlapanic a brzy se do rodného města vrátili. Zde také Martin Charvát prožil svoje dětství a mládí. Houslové hře se učil u kapelníka Antonína Hrabálka a učitele Jana Tiraye. V patnácti letech byl přijat a Varhanickou školu v Brně, kde byl tehdy ředitelem Leoš Janáček.  

V roce 1922 se ve Šlapanicích oženil s Eliškou Winterovou, ale to už sám působil jako ředitel kůru v Dobrušce. Rovněž jeho manželka byla výbornou zpěvačkou, učitelkou hudby a v jeho umělecké činnosti tudíž i skvělou partnerkou. V roce 1926 nastoupil jako ředitel na Státní hudební školu v pohraničí a od té doby řediteloval na různých místech v Čechách a na Moravě. V letech 1930-31 v Moravských Budějovicích, 1931-37 ve Žďáru nad Sázavou, potom v Havlíčkově Brodě a od roku 1945 v Jindřichově Hradci. Ve svém profesním životě působil jako varhaník, koncertní houslista, sbormistr i dirigent. Jako hudební pedagog a metodik zpěvu vychoval řadu adeptů z nichž někteří se stali členy Národního divadla v Praze, divadel v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, nebo Státní filharmonie Brno.

Z jeho tvorby jsou známé skladby pro housle a klavír, pochody, polky a valčíky pro dechový orchestr a také skladby Nálada, nebo Suita pro velký orchestr. V roce 1921 složil „Pochod ku slavnosti Otevření nové sokolovny ve Šlapanicích“. Martin Charvát až do odchodu na zasloužený odpočinek působil v Jindřichově Hradci, kde také v roce 1966 zemřel.

Josef Klíč

Pedagog Hudební fakulty brněnské JAMU, člen Moravského kvarteta a koncertní mistr opery Janáčkova divadla v Brně Josef Klíč (nar. 1976) pochází z Moravské Třebové. Žije ve Šlapanicích, jež jsou rodištěm jeho matky. Je absolventem pardubické konzervatoře (1990–1996), brněnské JAMU (ukončil v roce 2000) a japonské Toho Gakuen Academy v Toyamě, nositelem mnoha ocenění interpretačních soutěží: 1995 a 1999 – 3. místo Beethovenův Hradec; 1998 – 1. místo Yamaha, Londýn; 1999 – 3. místo Concours Moderne, Výmar; 2000 – 2. cena + cena za nejlepší provedení díla Leoše Janáčka ve stejnojmenné soutěži a sklidil také úspěch ve skladatelské soutěži ve švýcarském Bielu.

Jako sólista vystupuje s orchestrálními tělesy, mezi něž patří např. Moravská filharmonie Olomouc, Státní filharmonie Zlín, Janáčkův akademický orchestr nebo Brněnský akademický orchestr. Často vystupuje s našimi i zahraničními předními klavíristy a je vyhledávaným interpretem současných skladatelů. Vážnou hudbou potěšil posluchače v mnoha zemích, mj. v Holandsku, Itálii, Japonsku a Rakousku, ale je také autorem vlastních skladeb, které nezapřou jeho zkušenosti s proudem under‑groundové a alternativní hudby.

Věra Knosová

Sólistka Národního divadla Brno, pěvkyně Věra Knosová se narodila v nedaleké Tvarožné 27. prosince 1933, a protože její rodiče byli zanícenými ochotníky, byla s divadlem spjata od útlého dětství. Od pěti let zpívala v dětském sboru obecné školy a postupem let u místních ochotníků, kde její otec působil v roli režiséra, přecházela od dětských rolí k rolím zpěvoherním i k činohře. Na doporučení sbormistra Aloise Veselého, kterého upoutala svým sopránem v roli Perly panny Serafinky, se přihlásila k přijímací zkoušce na pěvecké oddělené Státní konzervatoře v Brně a po jejím zdárném absolvování nastoupila do třídy prof.  Marie Jakoubkové.

Už během studia si jí všimlo vedení zpěvohry Státního divadla v Brně, kde po absolutoriu v roce 1969 přijala angažmá jako sólistka zpěvohry. Debutovala v titulní roli Frimlovy Rose Marie. V témže roce se v celostátní soutěži Janáčkovy Luhačovice stala jednou z laureátek. V roce 1977 přešla do svazku opery Státního divadla a členkou Státního divadla v Brně byla v letech 1969–1987. Za tu dobu se představila v desítkách, operetních i operních rolí. českého i světového repertoáru. Častokrát koncertovala i v zahraničí, ve Španělsku, Německu, Lucembursku, Rakousku i v Rusku a měla nabídky na angažmá do pražského Karlína, zůstala však věrná Brnu. Po ukončení profesní dráhy se věnovala výuce zpěvu a od roku 1959, kdy žije ve Šlapanicích, se také zapojovala do kulturního dění ve městě.   

Jaroslav Kotulan

Jaroslav Kotulan se narodil 27. 2. 1937 ve Šlapanicích (ČSR). Studoval na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně a na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) lesní roh u prof. Františka Šolce – magisterský diplom. V roce 1959 byl členem Státní filharmonie Brno jako sólista na lesní roh. Od roku 1966 působí ve Švýcarsku v orchestru BOG – Basler Orchester Gesellschaft, pozdějším SBO - Stiftung Basler Orchester.

Sólová a komorní činnost J. Kotulana se rozšířila na celou Evropu, kromě naší republiky hrál ve Švýcarsku, Německu, Francii, Rakousku, Španělsku atd. Je učitelem lesního rohu, členem společnosti SMPV—Schweizer musikpädagogischer Verband a v letech 1968–1982 byl vysokoškolským docentem ve Freiburgu (Staatliche Musikhochschule).

Mezinárodní ocenění:

1. cena a zlatá medaile ve Vídni, 1959
3. cena v Mnichově, Radio BRD, 1960
1. cena Pražského jara, 1962
1. cena v Ženevě – Concours international d’execution musicale, 1965

Skladby pro lesní roh:

Moderní etudy pro lesní roh 1. a 2. díl pro konzervatoře a vysoké školy - Edice Schulz - Bohne-Deutschland
2 Skladby pro sólový lesní roh. Edice Schulz, dnes Bohne, Kostnice,
6 trií pro lesní rohy – lehké – Bauer, Karlsruhe
Polka pro 4 lesní rohy ed. Bauer v Karlsruhe. Cvičení pro lesní rohy (rukopis)

Ivan Sedláček

Narodil se 15. dubna 1932 ve Zvolenu v tehdejším Československu. Významně přispěl k rozvoji českého sborového zpěvu a stal se jeho propagátorem v Evropě, Spojených státech amerických a v Japonsku. Zasloužil se o výchovu řady významných současných hudebníků, dirigentů a zpěváků. Více jak 50 roků vedl pěvecký sbor Kantiléna, jehož kolébkou byla šlapanická škola.

Do Šlapanic nastoupil Ivan Sedláček jako učitel českého jazyka, dějepisu, hudební a tělesné výchovy v roce 1956. V témže roce založil při zdejší základní škole Šlapanický dětský sbor, ze kterého se stal v roce 1967 přísně výběrový sbor Kantiléna. Ten se později stal stálým sborem Janáčkova divadla v Brně a později Filharmonie Brno. Od roku 1969 působil Ivan Sedláček jako externí pedagog na JAMU a od roku 1975 na několika brněnských gymnáziích. Ve Šlapanicích se oženil a po určitý čas v našem městě také žil. Výuku na šlapanické škole ukončil v roce 1983.

V průběhu 70. a 80. let minulého století získala Kantiléna na mezinárodních sborových soutěžích a festivalech pod Sedláčkovým vedením dvě zlaté medaile (Neerpelt 1974 a Celje 1975), jednu stříbrnou medaili (Tolosa 1987), 4x získala první cenu (Arezzo 1977a 1981, Prato 1982, Neerpelt 1984) a 2x druhou cenu (Varna 1979 a Helsinki 1987). Po listopadu 1989 hostovala Kantiléna v Japonsku, USA, Kanadě, Řecku, Švýcarsku, Itálii aj.

V roce 1989 byla Ivanu Sedláčkovi udělena Cena Františka Lýska, v roce 1996 Cena města Brna a v roce 2002 Cena Bedřicha Smetany. Taktovku Kantilény odložil v roce 2005, ale ještě po další tři roky vedl Smíšený sbor Kantiléna z řad bývalých zpěváků mnoha generací. V roce 2012 k 80. výročí narození mu bylo uděleno čestné občanství města Šlapanice za jeho celoživotní práci s mládeží a za celkový přínos v oblasti kultury a v témže roce obdržel i Cenu jihomoravského kraje. V roce 2022 k 90. narozeninám dostal Medaili Artis Bohemiae Amicis od ministra kultury za šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i zahraničí. 28. října téhož roku převzal z rukou prezidenta republiky Medaili za zásluhy 1. stupně za přispění k rozvoji našeho sborového zpěvu, sbormistrů a pěvců.

V posledních letech Ivan Sedláček přednášel na různých seminářích, působil jako člen soutěžních porot na národních i mezinárodních soutěžích. Význam jeho osobnosti přesahuje nejen Brno, Jihomoravský kraj, ale i Českou republiku. Ve svých vystoupeních vždy uváděl, že počátek velkých úspěchů Kantilény se váže ke Šlapanicím a Šlapanickému dětskému sboru.

Zemřel 20. července 2023 ve věku 91 roků.

Miroslav Šafránek

Multiinstrumentalista Miroslav Šafránek se narodil 24. října 1927 v Synalově, malebné vesničce poblíž Doubravníka. Když v roce 1948 náhle zemřel dosavadní šlapanický varhaník, vyhrál jednadvacetiletý adept varhaní školy konkurz na místo nového varhaníka, ředitele kůru a sbormistra chrámového sboru. Zároveň se stal také učitelem hudby v tehdejším Městském hudebním ústavu (později Lidová škola umění). Vyučoval hru na housle, akordeon a žesťové nástroje. V roce 1951 ale dostal ultimátum: Pokud chce být učitelem hudby, nesmí hrát v kostele na varhany, ale naštěstí tento zákaz za nějaký čas pominul.  

V té době ale bylo škraloupem na kádrovém profilu učitele hraní v kostele, a tak v roce 1966 přišlo další a tentokrát nekompromisní doporučení. Buď hudební pedagog, nebo varhaník. Z existenčních důvodů pochopitelně zvolil první možnost.

Miroslav Šafránek byl členem divadelního orchestru Mahenova divadla a řídil také divadelní orchestr šlapanického ochotnického souboru. Jako jeho dirigent působil nejméně u třiceti operet a hudebních estrád. Kromě kapelnictví Dechové hudby OB (Osvětová beseda) Šlapanice, kterou převzal v roce 1970 po jejím zakladateli Antonínu Hamrovi, vedl také taneční orchestr. S oběma tělesy pak doprovázel plesy, ostatky, hody a taneční zábavy nejen ve Šlapanicích, ale i v širokém okolí. Sám v těchto orchestrech hrál na křídlovku a zkomponoval také orchestrální skladbu Vzpomínka. Byl otcem hereček Libuše Šafránkové Abrhámové a Miroslavy Šafránkové Drozdové

Zemřel 5. února 1984 ve věku nedožitých 57 roků.

Alois Veselý

Profesor brněnské konzervatoře Alois Veselý se narodil ve Šlapanicích 31. října 1928. Pocházel z hudební rodiny a jeho děd byl kapelníkem Hrabálkovy dechové hudby. Absolvoval konzervatoř v oborech hra na klarinet a dirigování v letech 1951–1952 a brněnskou JAMU 1952–1956. Poté se stal členem Státní fiharmonie Brno a posléze Brněnského dechového kvinteta. Od roku 1962 byl po 26 roků sbormistrem Vachova sboru moravských učitelek a dlouhodobým dirigentem Helfertova orchestrálního sdružení Brno. Vedl také Moravský komorní orchestr, hudební těleso složené z posluchačů brněnské konzervatoře, kde byl vyučujícím pedagogem od roku 1981. Působil a žil v Brně, kde zemřel 1. srpna 1996.